Jdi na obsah Jdi na menu

Něco o mě...

Kamarádi,rád bych se vám tak trochu představil,řekl bych že jsem starší šedí tremp s duší chlapce,co miluje prsaté holky,tichý les,zpívající řeku,praskot táborového ohně a vůni tlející masy betonu opevnění.Jmenuji se Radoslav,ale kamarádi mi neřeknou jinak než Mamute.Mam rád svou vlast a jsem hrdý na to,že jsem Čech. Moje duše je trochu zelenější než by se na "kluka s duší toulavou" slušelo a zcela propadla k obdivu k našemu předválečnému opevnění z let 1936 až 1939. Posledních pár let, jsem přesluhující šerif T.O.Smutní Hoši Praha a tvořím s několika kamarády,osadní časáček s přiléhavým názvem "Všudybýlek".Občas mě to popadne a pak na svět vyšplíchne podivné cosi,co z dáli připomíná nejapné pokusy začínajícího trapsavce. Tyto moje eseje a literární glosy však vycházejí vždy z mých prožitků či vzpomínek na události,které nějak či něčím poznamenali moje já.Píšu pro svou potěchu a snad i pro pobavení či poučení mých kamarádů,zároveň tím házím na papír takový pomyslný archív hříchů a radostí z mládí,kdy ještě mezi trampy,slovo bylo víc než zákon a zalomení palce pečetilo přátelství na celý život.Bydlím v Praze a poslední dobou to se mnou jde nějak moc s kopce,ať už zdravotně či materiálně.Přesto jsem na světě moc rád a přátelství kamarádů,láska rodiny a přátelství mnoha lidiček blízkému mému srdci,mi pomáhá vše překonávat a smát se všem těm hlupákům,co pro mamon a šedivost dneška,nedokáží poznat krásu kolem nás.Víte pořád mam co obdivovat a nalézám v tomhle dnešním tak trochu uspěchaném světě, kousek něčeho, před čímž stojí ještě stát s hubou otevřenou.Možná někdy časem pochopím,proč se ještě stále směji,když slunce vychází a pláči,když zapadá.Víte tenhle můj vnitřní svět,je pořád ten,co kdysi poznal kluka s teletem po dědovi,co právě probděl svou první noc u ohníčku kdesi u řeky.Muže,co zblbnul do bílé hvězdy a dvou tajůplných písmen,na které mnoho let plivali a které pro něj znamenaly symboly svobody a volnosti.A chlapa,který si dnes hodně váží slov,jako jsou volnost,přátelství a vlast. Určitě jsou na světě mnohem důležitější věci,než je ten můj maličký svět a to jak obsahem,tak i významem.Víte dnešní svět mi připomíná rychlík,co už pomalu nikde nestaví a já jsem zvyklí na tu naší starou upachtěnou lokálku,na kterou furt čekám na lesní zastávce, tak se pro to na mě nezlobte a někdy,někde Ahoj…

 

Novoroční…

 
3. 1. 2023 | | Rubrika: Trampink...

Zimní povídka…

 
10. 12. 2022 | | Rubrika: Povídky...

Halloween…

 
27. 10. 2022 | | Rubrika: Články...

Dušičky...

 
27. 10. 2022 | | Rubrika: Články...

TORONTO…

 
9. 10. 2022 | | Rubrika: Trampink...

Eva Olmerová…

 
29. 9. 2022 | | Rubrika: Trampink...

Cancák…

 
15. 9. 2022 | | Rubrika: Články...

Baštírna…

 
5. 9. 2022 | | Rubrika: Články...

Jak jsme co nosily…

 
29. 8. 2022 | | Rubrika: Články...

Camrátka…

 
31. 7. 2022 | | Rubrika: Trampink...